Shiatsu

 

Shiatsu má kořeny v tradiční japonské masážní technice nazývané Anma, která byla založena na tradiční čínské medicíně, která přicházela do Japonska od šestého století. Anma začala upadat v období Edo (1603-1867), kdy ji praktikovali převážně slepí maséři a její léčebný aspekt se začal vytrácet. Obrození této metody znamenalo až vydání knihy Shiatsu Hō v roce 1919. Její autor, Tenpaku Tamai, studoval Anmu a další tradiční terapeutické metody a také západní anatomii, fyziologii a masážní techniky. Ve své práci tyto metody spojil a také znovu rozšířil i o duchovní rozměr léčby. Ve zmíněné knize se také poprvé používá termín shiatsu.

Jedním z následovníků Tenpaku Tamaie byl Tokujiro Namikoshi (1905-2000), který v roce 1925 otevřel první shiatsu kliniku a v roce 1940 první školu shiatsu. V Japonsku se Tokujiro Namikoshi zasloužil o oficiální uznání jeho stylu shiatsu Ministerstvem zdravotnictví (1957), za tímto účelem však z něj odstranil většinu východních vlivů.

Další význačná osobnost je Shizuto Masunaga (1925-1981), který se jako psycholog zajímal i o duševní a duchovní rozměry terapie. Do shiatsu znovu vrátil aspekty tradiční východní léčby a svoji práci shrnul v knize Shiatsu z roku 1974 a jeho styl je známý jako Zen shiatsu.

V druhé polovině dvacátého století vzniklo ještě několik směrů shiatsu (viz kapitola o stylech), překotný rozvoj zažila tato metoda hlavně po roce 1980, když se dostala do USA a Západní Evropy.Masáž probíhá na zemi, resp. na futonu, bez bolesti a s pocitem celkové relaxace a pohody. Klient je při ní oblečen do pohodlného trika, kalhot a ponožek z přírodního materiálu.

 

Tělesná energie (čchi, Ki) proudí sítí drah, které se nazývají meridiány. Shiatsu pracuje s 12 hlavními, které jsou pojmenovány podle tělesných orgánů a do určité míry s nimi souvisejí; mají však mnohem širší význam, jelikož zahrnují fyzické, emocionální i mentální projevy celé osobnosti. Každý meridián má určitý počet akupunkturních bodů, které ovlivňují místní i vzdálené části těla.
Při shiatsu jsou stimulovány i svaly, klouby, krevní i lymfatický oběh, což zlepšuje cirkulaci, ohebnost, vitalitu i schopnost myšlení, viz darja shiatsu school.

Psychika a rozvoj osobnosti

Ve východní léčebné tradici tvoří fyzické tělo, mysl a duch jeden celek. Obnovováním energetické rovnováhy shiatsu ovlivňuje nejen fyzické, ale i mentální a emocionální aspekty klienta. Shiatsu tak pomáhá i při psychických potížích, případně se může stát nástrojem pro všestranný rozvoj osobnosti.

Fyzická zranění

Shiatsu se jako kombinace fyzické manipulace a práce s energií hodí pro rehabilitaci následků po úrazech pohybového aparátu nebo cévních příhodách.

Vážné nemoci

Shiatsu není technika na léčení akutních stavů a vážných nemocí. Pokud má terapeut podezření na takový stav, měl by klienta poslat k lékaři. Proto také záleží na vzdělání terapeuta (viz níže školy shiatsu). Na druhé straně, shiatsu může klientu pomoci lépe zvládat následky intenzivní léčby (např. chemoterapie, ozařování, pooperační stavy), nebo vleklé chronické nemoci (např. vysoký krevní tlak).

Těhotenství

Shiatsu se nedoporučuje v první třetině těhotenství (viz kontraindikace). V následujících měsících může například ulevit matce od ranních nevolností, bolestí bederní páteře nebo hlavy, případně pomoci s navázaním lepšího vztahu matky a plodu. V každém případě jsou během tehotenství kontraindikovány některé akupunkturní body.

Kontraindikace

Shiatsu je obecně kontraindikováno v následujících případech:

• Akutní stav nemoci (např. chřipka) s hořečkou
• Rakovina
• Osteoporóza
• První třetina těhotenství
• Lokální kontraindikace: křečové žíly, čerstvé jizvy, ekzémy a další porušení kůže, zanícené klouby